SBÍRKA NA SRUB ČERNORUDÝCH SKAUTŮ ÚSPĚŠNĚ POKRAČUJE!

Děkujeme všem kamarádům a kamarádkám, kteří již přispěli do sbírky na výstavbu tábořiště a srubu černorudých skautů a skautek! Vybráno je již 20 000, tedy na nákup nejnutnějšího stavebního materiálu. Vybrána je tedy polovina. Sbírka dále pokračuje. Obracíme se proto kamarádskou prosbou na všechny sympatizanty černorudého skautingu, aby přispěli do společné sbírky. Peníze je možné zasílat na bankovní účet: 1024164477/6100 (Equa bank). Variabilní symbol: 2019. Do zprávy pro příjemce napište: „srub“. Držme se hesla „Sami sobě!“ a „Solidarita je víc než jen slova!“.

POZVÁNKA NA ČUNDR ČERNORUDÝCH SKAUTŮ 30. SRPNA -1.ZÁŘÍ 2019: SETKÁNÍ NA TÁBOŘIŠTI ČERNORUDÝCH SKATŮ A ÚČAST NA AKCI „CHŮZE PO ŽHAVÝCH UHLICÍCH“

Všechny kamarády a kamarádky černorudého skautingu srdečně zveme na další naší akci, která proběhne o víkendu 30. srpna až 1. září 2019 v Posázaví, kde se utáboříme na našem tábořišti černorudých skautů nedaleko Sázavy. Příjezdový den je pátek 23. srpna od 16 do 20 hodin. Odjezd v neděli odpoledne. Připraven program pro děti. Výlety do okolní přírody.

Navíc v sobotu výlet a účast na akci NOVÝ ČESKÝ REKORD v Chůze po žhavém uhlí – firewalking ve Všechlapech. Někteří z černorudých skautů a skautek si firewalking vyzkouší, kdo by chtěl taktéž, dejte vědět, odešleme organizátorům hromadné potvrzení účasti. Účast je ZDARMA. Akce je vhodná jak pro dospělé, tak i pro DĚTI. Něco k bezpečnosti:
Nebrat si na sebe oděv z lehce hořlavého materiálu (např. lnu, silonu a podobně., nebo sukně ke kotníkům) ideální jsou rifle, kraťasy a pod.

Potvrďte svoji účast, případně také účast dětí, které jedou.  Pište na skaut@riseup.net, kde se dozvíte bližší info.

HARMONOGRAM ČUNDRŮ ČERNORUDÝCH SKAUTŮ (2019)

Dle domluvy u táborového ohně na posledním čundru Černorudých skautů v Českém ráji, aby se předešlo hledání termínů, bylo smluveno, že se čundry budou konat vždy víkend po 15, tedy po výplatách, takže si pište do diářů:

  • 23-25. srpna 2019 – Jižní Čechy – Povodí Lužnice
  • 30.srpna – 1.září 2019 – Sázava – Setkání černorudých skautů a účast na akci Chůze po žhavých uhlících
  • 20-22. září 2019 – Sázava – Setkání černorudých skautů
  • 18-20. října 2019 – Čundr černorudých skautů do Toulcových maštalí
  • 15-17.listopadu 2019 – Kutnohorsko – Čundr černorudých skautů na Farmu Naděje a pomoc na místě
  • 20- 22. prosince 2019 – bude oznámeno
  • 31. prosinec 2019 – Silvestrovské setkání Černorudých skautů
  • 17-19.ledna 2020
  • 21-23.února 2020
  • 20 – 22. března 2020
  • 17-19. dubna 2020
  • 15-17. května 2020
  • 19-20. června 2020 – II. Vodácky sjezd černorudých skautů
  • 17-19. července 2020
  • 20-26. července 2020 – I. Letní tábor černorudých skautů
  • 21-23.srpna 2020

POZVÁNKA NA ČUNDR ČERNORUDÝCH SKATŮ 23-25.SRPNA 2019: POVODÍM LUŽNICE (JIŽNÍ ČECHY)

Všechny kamarády a kamarádky černorudého skautingu srdečně zveme na další naší akci, která proběhne o víkendu 23. až 25. srpna 2019 v jižních Čechách, kde se vydáme povodím řeky Lužnice. Příjezdový den je pátek 23. srpna od 16 do 20 hodin. Odjezd v neděli odpoledne. Připraven program pro děti.

Potvrďte svoji účast, případně také účast dětí, které jedou.  Pište na skaut@riseup.net, kde se dozvíte bližší info.

OHLÉDNUTÍ ZA ČUNDREM ČERNORUDÝCH SKAUTŮ(TEK) – ČESKÝ RÁJ 5-7.ČERVENCE 2019

Ve dnech 5. až 7. července 2019 proběhlo další setkání černorudých skautů a skautek v přírodě Českého ráje.Dopoledne v pátek 5. července jsme se začali sjíždět na domluveném místě v Mladé Boleslavi, avšak cíl naší cesty byl nedaleký Dolní Bousov. V Dolním Bousově, asi 2 km polní cestou za obcí, naši místní kamarádi připravili tábořiště, které se nám stalo domovem pro ony tři krátké, za to příjemné dny ztrávené v kruhu kamarádském.Pátek byl odpočinkový, strávili jsme jej na tábořišti. Kamarádi z hornického severu připravili k pozdnímu obědu těstoviny se zelím. Večer pak jsme nad táborovým ohněm opékali veganské vuřty a klobásky. Kamarád z Posázaví ještě připravil nad ohněm výtečnou tofu smaženici.V sobotu ráno nás probouzí ptačí zpěv a paprsky slunce, které věstí prosluněný den. Rozděláváme oheň zavoní káva. Dle domluvy snídáme chleba a veganské paštiky. Jelikož v 11. hodin nám odjíždí vlak do Hrubé Skály, vaříme dřívější oběd. Kamarádi z Podkrkonoší připravují hrachovou polévku, poobědváme a vyrážíme na vlak. Po 12 hodině vystupujeme v železniční stanici Hrubá Skála a vyrážíme do pískovcových skal Hruboskalska. Čeká nás trasa dlouhá 14 km, jelikož je ovšem veliké horko, nakonec trasu zkracujeme a přibližujeme se autobusem a poté vlakem do Dolního Bousova. K večeři se vaří veganský guláš, který přípravují kamarádí z Mladoboleslavska.Na neděli byl plánován výlet k Červenskému rybníku. Přestože hlásili déšť, nakonec neprší, ale citelně se ochladilo a na koupání to není. Rozhodujeme se zůstat na místě. Dětem se dávají omalovánky s přednáškou o jednotlivých léčivých bylinkách, které rostou kolem nás. Zavádí se nová tradice, že každé naše setkání vysadíme na místě, kde jsme byli, mladý listnatý strom, tentokrát to byl mladý javor z náletu, který přivezl kamarád ze severu. Děti vykopou jámu, stromek zasadí a zalijí. Nakonec naše vlčata dostanou, za účastenství na tomto čundru, každý tričko s logem. K obědu vaří kamarádi z Mladoboleslavska nad ohněm zeleninové rizoto, po desáté hodině vyrážíme ještě na dětské hřiště a něco před jednou nasedáme do vlaku ke svým domovům.Ve vlaku, ještě probíhá loučení a v Mladé Boleslavi se naše cesty rozchází. Avšak ne na dlouho, v srpnu se černorudí skauti a skautky sejdou hned dvakrát. O víkendu 16-18. srpna 2019 sjíždíme řeku Sázavu. A další víkend 23-25. srpna se chystáme na další čundr do povodí jihočeské řeky Lužnice. Kdo by se chtěl přidat a strávit čas v kruhu kamarádů a kamarádek, je vřele vítán. Účast na vodě je taktéž možná, jen už si dotyční, jenž se rozhodují na poslední chvilku, musí objednat loď sami, například u společnosti Bisport.

KRKONOŠSKÉ SETKÁNÍ ČERNORUDÝCH SKAUTŮ A SKAUTEK 26 – 28. 10. 2018

Zveme všechny naše kamarády a kamarádky na naší další akci. Tentokrát se organizace ujali naši milí kamarádi a kamarádky z podhůří Krkonoš. Přestože už nám venku ochlazuje a příroda se připravuje na zimní odpočinek, my se sejdeme, abychom si užili krásy podzimní barevné krajiny, lesů v duze. Přes den se plánují tůry, tak, aby je zvládli i naši nejmenší. Přespání pak bude možné v obydlí našich přátel a pro „zimní trempy“ je možnost bivakovat na zahradě, kde tak či tak posedíme u táboráku. Vaří se kolektivně a vegansky, aby se mohli zasytit všichni. Jídlo ani vodu není třeba vozit, bude na místě a o náklady na vaření se podělíme na místě s pořádajícími kamarády. Sebou samozřejmě karimatku, spacák, kdo přespává venku, tak jistě ví nejlépe, co si zabalit sebou. Jelikož pořádají mají domácí zvířátka, nechte prosím tentokrát své čtyřnohé přátele doma. Přihlášky zasílejte na e-mail: skaut@riseup.net nebo zprávou na FB „Černorudí skauti“.

Na shledanou za měsíc v kamarádském kruhu.

POSÁZAVSKÝ ČUNDR ČERNORUDÝCH SKAUTŮ A SKAUTEK 28 – 30. 9. 2018

V pořadí druhým setkání černorudých skautů a skautek se staly Rataje nad Sázavou, respektive nedaleká obec Talmberk v Posázaví.

Smluveným místem srazu byl Kolín, odkud nám v pátek ve  něco před jedenáctou hodinou jela čugálka do Ratají nad Sázavou. V Ratajích nás již očekával náš místní kamarád s jeho dítky. Jelikož jsme omylem vystoupili v Ratajích, místo zastávky v Ratajích – předměstí, dostali jsme možnost prohlédnout si město. Na náměstí jsme se zastavili v místním pohostinství, usedli na prosluněné zahrádce a počkali na příjezd opozdilců. Poté jsme vyrazili směr Talmberk. Talmberk je malá vesnička, uprostřed obce se nachází stejnojmenná zřícenina hradu, žel veřejnosti nepřístupná, jelikož je obehnána oplocenými soukromými pozemky, což je pro samotnou obec na škodu. Než dorazíme do Talmberka, v přilehlých lesích hledáme houby a skutečně je také nacházíme.

Když dorazíme do Talmberka, utáboříme se za vsí, kde si říčky na paloučku místní vystavěli dětské hřiště, které je mimo jiné vybavené krom spousty dětských prolézaček a skluzavek, také ohništěm s posezením asi pro dvacet lidí. Ideální místo pro táboření, v okolí je sice několik tábořišť, ale jsou placená, ale především děcka mají možnost se vyblbnout.

Trávník je posekaný, a na plácku bez dětských atrakcí, rozkládáme stany, kamarádi s celtami využijí vzrostlé olše. Starší kamarádi vyráží do lesa na dříví, řežou a štípou, netrvá dlouho a už stoupá dým z našeho táborového ohně.

Jak bylo smluveno již dříve, co budeme kolektivně vařit, přivezl každý nějakou surovinu, aby se podílel. Jelikož jsme cestou nasbírali houby, volba byla jasná a pustili jsme se do vaření poctivé bramboračky.

Jelikož se tábořiště nachází v dolíku u malé říčky, takový ten dolík, ve kterém rád sedá chladný vzduch, je noc skutečně chladná. Trošku promrzlí se vyhrabáváme ze spacáků, v ohništi stále doutná trochu žhavého, a tak stačí přihodit trochu chrastí a táborák opět hoří. Dáváme hřát vodu na čaj a kafe. Kamarádka si bere na starost vaření a tak již ráno z velkého kotlíku zavoní chutná a hustá čočková polévka. K obědu se pro změnu smaží výtečné bramboráky.

Většinu času trávíme na tábořišti, děcka vesele skotačí na hřišti, malují a s dospěláky čutají kopanou. Po obědě část tábora vyráží na procházku do okolních lesů, jak jinak na houby a část na nedalekou vyhlídku.

Jelikož se kamarádům v lese daří, zavoní večer houbová smaženice a ještě se v alobalu zapékají brambory.

Kamarád přivezl nařezaná kolečka břízy a tvoří se pamětní medajlónky pro děti, s jejíž tvorbou sami pomáhají, vybarvují je a lakují.

Neděle je již odjezdová, dopoledne se balí a uklízí. Po desáté hodině se nasedá do vlaku z Mirošovic směr Kolín, kde se každý rozchází ke svým domovům.

Přichází zima, na přespávání s dětmi venku to již není, přesto jsme si slíbili, že se budeme scházet nadále na čundry, přespíme vždy u nějakého kamaráda či v zatepleném srubu a přes den budeme vyrážet na toulky přírodou. A tak se za měsíc ve dnech 26 – 28. října opět shledáme v podhůří Krkonoš. Na viděnou kamarádi a kamarádky!

cesta do Talmberka

Posázavský čundr černorudých skautů a skautek (28-30.září 2018)

Zveme všechny naše kamarády a kamarádky, mladé i staré, bezdětné i rodiče s dítky na naší další akci. Posázavský čundr černorudých skautů a skautek proběhne 28-30. září 2018. Kdo chce strávit prodloužený víkend v přírodě a navíc v kruhu kamarádů a kamarádek, nepotřebuje k tomu mnoho, stačí sbalit spacák, karimatku, celtu, hamaku či stan, nejnutnější oblečení a napsat. Vaří se kolektivně vegansky, co konkrétně budeme vařit se průběžně domluví, a můžeš přispět vlastní surovinou. Pokud plánuješ brát psa, dej vědět. Přihlášky zasílejte na skaut@riseup.net nebo FB „Černorudí skauti“. Bude ti v předstihu zaslána informační zpráva o místě a času srazu atd. Akce se bude konat za každého počasí!

Ohlédnutí za 1. táborovým setkáním černorudých skautů v Brdech

Plný zážitků a dojmů nastupuji do rychlíku z Prahy do Teplic. Musíme projít dva vagóny, než konečně nalézáme volná místa k sezení. Hledám spěšně a úspěšně nějaký papír a tužku – naštěstí Matýskovi nějaké zbyly v batúžku – a můžu začít psát, zhmotňovat prožitky uplynulého víkendu v kruhu kamarádů a kamarádek. Jen abych snad na něco nezapomněl!

Vracím se ve vzpomínkách k pátku. To vlastně vyzvedávám Matýska u babičky, navečer dorazíme domů balit a připravit se na cestu. Syn si sedá na botník se slovy, že se zouvat nebude, že počká, až zabalím, a že můžeme vyrazit ještě ten večer. Vysvětlování, že se musíme na cestu ještě vyspat, mu na tváři vykreslí slzičky. Zřejmě jeho malá dušička nechápe, proč nevyrazíme hned a odkládáme to na zítra, když jsme přeci mohli. Zpětně zjišťuji, že to nebyl až tak špatný nápad, strávit jednu noc navíc v brdských lesích. Tak či tak, nakonec ho přesvědčuji, abychom si šli lehnout, musíme ráno vstávat brzo.

Před pátou nám již zvoní budík, rychlá snídaně a vyrážíme na autobus do Teplic, odkud nám navazuje další spoj do Prahy. Za hodinku již vystupujeme v Praze-Holešovicích, přesedáme na metro a naším cílem je hlavní nádraží. Nakonec se většina z nás potká, i když je na nástupišti hodně lidí. Jak už to u ČD bývá zvykem, vlak se pohne s půlhodinovým zpožděním a vyrážíme směr Zadní Třebáň, kde nás čeká ještě jeden přestup na čugálku do Radouše. Přestože přijíždíme se značným zpožděním, přípoj čeká – máme štěstí. Něco po desáté hodině jsme konečně v Radouši. Odtud je to kousek do nedaleké obce Lhotka, na místo srazu. Cestou se posilníme sbíráním jablek a blum.

Postupně dorazí i další kamarádi a kamarádky z jiných směrů. Na poslední opozdilce čekáme na smluveném místě v hostinci „U Prejzků“. Nakonec se schází 21 dospělých a 6 dětí, a nesmíme opomenout také našeho čtyřnohého přítele – na první akci slušná účast. Zatímco děcka skotačí na hřišti a seznamují se, starší si dávají občerstvení, představují se a vesele se debatuje. Po dohodě vyrážíme dvě hodiny po poledni na místo táboriště, které je od Lhotky vzdáleno necelé dva kilometry v lesích nad obcí.

Cesta tak netrvá dlouho a vítá nás trempské tábořiště se srubem nazvané Chilkoot. Cestou míjíme nedaleké smaragdové jezírko, které vzniklo následkem těžby, okolí nese stopy dávné těžby někdy ve středověku. Vedle srubu se nachází vyšperkované ohniště vystavěné z kamenů do výšky tak, aby nehrozilo prohoření ke kořenům. Dospělí, ale i dítka, se rozbíhají do lesa pro dříví. Netrvá dlouho a již je cítit dým a oheň začíná hřát. Doprostřed ohniště dáváme kámen, který se má rozžhavit, a kolem zapalujeme oheň. Zatímco se fajruje, aby byl dostatek žhavého, pouští se část osazenstva do příprav k vaření, krájí se cibule, brambory, papriky, česnek, tofu. Ve velkém kotlíku tak kolektivně uvaříme veganský guláš, do kterého každý něčím přispěje, a nutno podotknout, že jsme se na tom domluvili již dříve. Gulášek vystačí všem, a ještě se večer dojídá.

Děcka skotačí a hrají sí, část dospělých je bere také k smaragdovému jezírku, učí se házet žabky a – jak jinak – dojde i na „šiškovanou“. Začíná se pomalu stmívat, posedáváme kolem ohně, klábosíme a užíváme si pohodu. Ačkoliv nám slibovali déšť, spadne nakonec jen pár kapek, které bychom spočítali na prtstech jedné ruky. Část kamarádů doběhne ještě dolů pro „točené“. Přestože se někteří potkáváme prvně v životě, je vidět, že to nevadí a není to ani znát, aspoň mně to tak přišlo: každý se baví s každým a je mnohdy i veselo. Postupně odpadávají dítka a dle únavy i dospělí, ti nejvytrvalejší vydrží až do půlnoci přikládat u ohně a bavit se.

Vstávám jako první něco málo po šesté ranní, syn je holt ranní ptáče, už jsem si na to i zvykl, co taky nadělám. Jak bylo smluveno večer u ohně, ráno se uvaří čočková polévka. V ohništi je ještě několik žhavých uhlíků, rozdělat oheň bude hračka. Matýsek mi pomáhá sbírat větvičky a s rozděláním ohně, za chvilku již hoří a syn důležitě nosí větvičky a přikládá, aby nevyhaslo. Později tak činí i další probuzená dítka, ta starší pak berou sekeru a štípou to nanosené. Já mezitím myju kotlík a dávám vařit vodu, aby se mohla dát vařit červená čočka, která, jak známo, rychle změkne. Zanedlouho již vstávají i další, a tak již na vaření nejsem sám. Kolem osmé máme uvařeno a musíme uznat, že se polévka povedla. Posilnění začínáme pomalu balit stany, celty a připravovat se na cestu. Kolem půl desáté větší část skupiny, a především rodiče s dětmi, vyráží napřed, přeci jen se s ratolestmi půjde pomaleji. Druhá část doklízí tábořiště, aby po nás zůstalo uklizeno, a sejde ještě s pytli s odpadky do vesnice, abychom je nemuseli vláčet s sebou. Na místě necháváme i velké množství nanošeného dříví, což budou příští obyvatelé osady kvitovat. Nutno ještě podotknout, že zde před námi byli i návštěvníci, kteří sice mají sílu některé věci na místo přinést, ale odnést už je pro ně zřejmě nepřekonatelný problém. Ve srubu „uskladněné lahve“, poničené ešusy a podobně. Srub měl střechu potaženou igelitem zatíženým mechem, takže v případě deště šel použít, nakonec nebylo třeba, a tak ho z nás nakonec nikdo nevyužil, až na dítka, která řádila na palandách.

Pochodujeme na horu Plešivec, naším cílem je Plešivecká kazatelna. Musíme zdolat pořádné a dlouhé stoupání, a tak musíme kvůli dětem dělat častější pauzy, ale popravdě i nám dospělým přijdou vhod. Však taky nač spěchat. Utkvěla mi v paměti slova jednoho kamaráda: „S děckama je to super, já na výletech vždycky hnal a teď mám čas si prohlédnout každý kámen a strom, má to něco do sebe.“ Teda aspoň nějak takto to obsahově řekl, a musím říct, že měl pravdu. V půlce cesty nás dohání druhá část skupiny, a tak šlapeme společně.

Kolem poledne docházíme k zmiňované kazatelně, kde kdysi stávalo i hradiště. Ten výšlap stál určitě za to, je odsud parádní výhled do krajiny. Kocháme se, odpočíváme a svačíme, necháváme vzkaz také v návštěvní knize, který děti vyšperkují svými malůvkami. Po hodinovém odpočinku pokračujeme dál, i když bychom klidně ještě pobyli. Děcka ožila a dobila energii, a také klesání jim dává přeci jen vítr do plachet. Cestou sbíráme ostružiny. Netrvá dlouho a dostáváme se k dalšímu cíli naší cesty, k plešiveckému Viklanu, opředenému pověstí. Vznikl potom, co ho po sobě házeli obři, a tradovalo se, že „žena, která jej nerozviklá, je nevěrná“ (ale prý už to delší dobu nefunguje).

V okolí je postavena spousta malých mohyl z okolních kamenů a budí to ve výsledku zvláštní dojem, snad i jako pohřebiště. Sedáme do jehličí, užíváme stínu stromů, dnes, i když původní předpovědi počasí slibovaly déšt, nakonec vysvitlo sluníčko a docela pálilo. Od Viklanu se vydáváme po červené směrem do Jinců na vlakové nádraží. Cesta je dlouhá a hlavně část skupiny s dětmi využije místní „večerky“, kde dobíjíme energii dobrůtkami a taky pitím, jelikož studánky v okolí byly vyschlé, nebo tam, kde voda byla, se netvářila nejlépe. Po 15minutové pauze také vyrážíme, abychom došli „přední voje“ tvořené našimi bezdětnými kamarády. Po 15.hodině se tam zdárně doplahočíme a za chvilku už nám jede vlak.

Ve Zdicích se část kamarádů a kamarádek odděluje, a tak nastává první loučení. Zbytek pokračuje do Prahy, pár znavených dětí usíná, my příjemně unaveni klábosíme a dolaďujeme předchozí plány na další setkání černorudých skautů a skautek. V Praze se pak rozloučí i ostatní a vydáváme se ke svým domovům.

Pro mě samotného bylo setkání nad očekávání vydařené a troufám si říct, že spokojeni byli všichni. Proto se také brzy opět shledáme na konci září v Posázaví. Vize černorudých skautů a skautek, která se neomezuje na věk – na setkání bylo nejmladší účastníci něco málo přes tři roky a nejstaršímu 53 let, není vůbec na překážku. Bavili se všichni, děti i dospělí, ti mladší i rodiče, a každý si z něj jistě něco vzal. Popravdě už se nemohu dočkat, že se brzy opět shledáme.