OHLÉDNUTÍ ZA ČUNDREM ČERNORUDÝCH SKAUTŮ A SKAUTEK POVODÍM LUŽNICE (23-25.8.2019)

V pátek 23. srpna se černorudí(é) skauti a skautky, dospělí i naše vlčata, opět sešla. Tentokrát nás naše cesty zavály do jihočeské Bechyně, kde jsme se od 18ti hodin začali scházet. Většina z nás vyrazila z Prahy rychlíkem v půl čtvrté. Před šestou hodinou vystupujeme z vlaku, na který jsme přestupovali v Táboře a míříme na místo srazu, kde nás již čekají ostatní kamarádi a kamarádky, po úmorné cestě přeplněným vlakem, svlažíme hrdlo, doběhneme nakoupit a už nás místní kamarád Pavel, vede na páteční místo táboření. Jdeme po červené, která nás zavede proti proudu Lužnice na krásný plácek se srubem. Podle vyprávění staršího páru, tam prý kdysi stávala plovárna. Dnes je tam trempský srub, jehož jméno nám zůstalo utajeno. Jdeme nasbírat dříví do lesa, a již vyhládlí, čekáme než kamarád Vašek vykouzlí mexické fazole.

Sobotní dopoledne trávíme na tábořišti u břehu Lužnice. Vlčata skotačí kolem vody, berou si za zajatce druhého kamaráda Vášu a staví se také terč a zkouší se házení nožem a hvězdicemi. Oběd si berou na starost kamarád Zbýňa a kamarádka Verča, uvaří báječný segedýn. Balíme a po poledni se vracíme po červené pod známý most Duha v Bechyni, vyškrábeme se nahoru a poté přes most vyrážíme po zelené do Záříčí a pak po žluté směr Židova strouha. Od Zářičí musíme vyškrábat nahoru pořádný krpál, což s „plnou polní“ ubere hodně sil, navíc slunce pálí jako na Sahaře. Navazujeme na modrou a za chvilku nás vítá vytoužená Židova strouha, sbíháme dolu k potoku, který si prodral cestu ve skalách, kde nás osvěžuje nejen studená voda potoka, ale i příjemný studený vzduch sálající ze skal. Vydáváme se ještě 500 metrů proti proudu ke skalnímu převisu, který jsme si naplánovali jako tábořiště pro tento den. Převis je veliký, s dvěma velkými spojenými místnostmi. Zabíráme si tu horní s ohništěm vybaveným posezením ze špalků. Děti celý den natěšené letí do potoka a vydrží tam skoro do večera. Rozděláváme oheň a kamarád Martin začne připravovat guláš z fazolí, tofu a brambor. Také vlče Arón se pustí do vaření, a připravuje hranolky na roštu a zapečené brambory v alobalu. Pojíme, klábosíme, děti postupně zalézají do svých spacáků, užíváme si okolní krajiny a převisu, na kterém vytváří táborák pomíjívé malby pomocí světla a stínů. Sedíme až do noci.

Druhého dne ráno, dle domluvy, že návrat do Bechyně stihneme do 12 hodin, začíná již v 9 hodin kamarád Ondra připravovat včasný oběd Boloňské špagety, ještě před desátou se najíme a v deset vyrážíme směr Bechyně, tentokrát však jen po modré stezce, vedoucí po silnici, kde za celou cestu nepotkáme auto, až před městem, a před dvanáctou jsme na místě. Skočíme ještě narychlo do krámu a už nasedáme do vlaku směr Tábor. Do Prahy dorazíme v půl třetí, před hlavním nádražím se rozloučíme a naše cesty se rozchází. Ne však na dlouho…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

8 + 1 =