I.VODÁCKÝ SJEZD SÁZAVY ČERNORUDÝMI SKAUTY A SKAUTKAMI (16-18.8.2019)

O víkendu se sešli černorudí skauti a skautky na očekávaném 1. vodáckém sjezdu Sázavy. Dle smluveného plánu jsme se v pátek 16. srpna 2019 začali sjíždět v Kácově od půl páté. Sraz byl stanoven v kácovském pivovaru Hubertus, kde se čekalo do 19 hodin.

Po 19 hodině jsme vyrazili napříč Kácovem do tábořiště, kde nám budou druhý den předány lodě. Po příchodu jsme začali připravovat bivakování a také se začalo shánět dřevo na táborák, sice ho v okolí mnoho nebylo, ale nakonec jsme si poradili a zapraskali polínka a rozzářili se plameny. Mezitím než se připravila teplá večeře kamarád Váša vytáhl domácí vegan pomazánky a chleba. Kamarád Petr připravil večeři, výtečné veganské boloňské špagety. Kamarád Martin ostatním vysvětlil harmonogram celého setkání.

V sobotu ráno v 9 hodin jsme přebrali lodě a po desáté vyrazili, celkem 6 kánoí a jeden raft. Čekal nás úsek čítající asi 20 říčních kilometrů. Od Českého Štemberka se snažíme najít vhodné místo k táboření mimo placené kempy, míst se několik nabízí, ale zas je tam vysoký břeh, přes který by nešlo vynést lodě. Nakonec jsme zakotvili až po osmnácté hodině již znavení před jezem u Ratají nad Sázavou. Bezdětní kamarádi se vydali do nedalekého lesa pro dříví, ostatní připravili ležení, přístřešky z celt či stavěli stany, drobně poprchávalo. Zahořel táborák a již hladoví jsme čekali než kamarád Vašek vykouzlí mňamku z Tofu, dýně a brambor. Také kamarádka Zuzka se chopila práce, s pomocí dalších zavoněla hrachová polévka. Mezitím kamarád Martin svolal naše vlčata, vysvětlil, jak založit oheň pomocí březové kůry a křesadla. Ukázal názorně, jak vykřesat oheň a rozdal křesadla všem dítkám, aby si to vyzkoušeli. Neodolali ani dospělí kamarádi a zkoušeli sami nebo společně s dětmi. Nakonec se to několika také podařilo, poznat kouzlo rozdělání ohně pomocí jiskry. Není to vůbec snadné, chce to hodně trpělivosti, co vede k poznání, proč měli naši předci oheň tolik v úctě.

Večer se sedělo u plápolajícího táboráku, diskutovalo nad různými tématy. Probíral se počátek prací na našem tábořišti se srubem, otázky vzdělávání, ale i technické věci. Ohledně rubu se řešila otázka zarovnání terénu, a to že v okolí nejsou kameny, vyřešíme ztraceným bedněním atd. Stanoveny byly také první dva termíny brigád. Padl například nápad, aby se u táborového ohně na každém setkání, přihlásili ti, kdo si vezmou na starost vaření na setkání příští a odpadla tím nadbytečná komunikace v této věci.

Jelikož nám na neděli zbývá dojet ještě 14 kilometrový úsek, domlouváme se vyjet již v devět hodin. Plán se dodržel a těsně po deváté jsme sjeli první jez. Menší přestávku jsme dali v Samopši, vysvitlo sluníčko, děcka měli možnost skotačit v řece a sbírat prázdné lastury perlorodky říční.

Něco po 13 hodině jsme pokořili poslední jez Kavaliér a zakotvili definitivně. Vítal nás kemp a tábořiště Sázava – Ostrov. Zde jsme měli předávat lodě v 15 hodin, takže jsme vše stihli, i když jsme si mákli. Balíme věci z barelů a pytlů do krosen, děcka se rozutekli na místní hřiště. Dospělí usedli do stínu a dali si zasloužené osvěžení, někdo pivo, jiný limču a čekali jsme na předání. Dětem jsme ještě stihli ukázat základní pochodové značky, a ukázali druhy ohňů na omalovánkách, aby si taky zkrátili čas čekání. Kamarádka Zuzka si vzala slovo k našim vlčatům, všechny je pochválí, jak byli stateční, byla to také jejich první „voda“ a dostávají na upomínku „skládačku“. Ještě v neděli ráno před odjezdem, rozdává kamarád Martin všem vlčatům památeční dřevěné medailonky. Následovala společná fotografie a vydali jsme se k vlakovému nádraží. Loučení za hlasitého pokřiku vlčat a již většina z nás uháněla Posázavským pacifikem.

Dle přání účastníků a účastnic se sejdeme opět za rok, a dle všeho to bude zřejmě řeka Ohře. (A)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3 + 6 =